školní akademie 2OO9
ŠKOLNÍ AKADEMIE 2OO9
© TNT
Pravděpodobně by se dalo napsání článku o školní akademii považovat za záslužnou činnost pro naši “skvělou” školu (zvlášť, když nic podobnýho neni ani na jergym).
Rozhodně za zkoušku nic nedám...
NEJ ŠKOLNÍ AKADEMIE
Nejlepší na tom bylo, že “dopolední výuka je nahrazena účastí na školní akademii od 17 hodin....
Nejhorší na tom bylo, že školní akademie byla povinná a eště se za ní muselo platit...
Nejdůležitější fakt: “Přijďte slušně oblečený, třeba ve večerních šatech” pravil Martin, kterej dorazil v kostkovaný košili a normálních kalhotách.
Nejvíc šokující fakt: Ani jeden z největších masterů nic nevyhrál (a ani zbytek třídy ne... pokud nepočítáte čokoládu “za zásluhy na olympiádách”)
Nejvíc nespravedlivej fakt: všichni nominovaní byli třeťáci a čtvrťáci.
Největší bordel sme asi zase dělali my... (no ale kdyby tam Martin stál, tak mě jistý spolužák nemusel ošahávat a já bych ho pak nemusela škrtit... takže za všechno může Martin)
Nejvíc “společenský šaty” měl jistej Subaruman z naší třídy (bunda Subaru a čepice Subaru) ... jediný, co nás mrzelo, byl fakt, že si to sundal, když na pódiu přijímal gratulace za účast na školních olympiádách.
Nejváženější host: naše třída (i přes každoroční povinnou účast na akademii byli někteří poprvé nebo podruhé)
Nejdelší část akademie: celá akademie (a to ta letošní nebyla zdaleka nejdelší)
Nejvíc nefér fakt: nedostatek židlí na balkóně (ale je fakt, že bordel bysme dělali i kdyby sme si navzájem neseděli na klíně)
Nejukecanější diváci: hádejte...
Nejnepozornější diváci: vzhledem k třídnímu pudu sebezáchovy nepublikováno, ale myslim, že je to naprosto jasný...
STRUČNÝ PRŮBĚH AKADEMIE z pohledu jednoho mastera
(počítejte s tim, že pro mě nedůležité údaje jako např. jména byla vypuštěna)
Vše začalo až v okamžiku, kdy sem dorazila já v doprovázena Zuzkou (no fakt, do tý chvíle všichni jenom bezcílně postávali před Kulturákem a ve chvíli, kdy sme dorazily se začali pomalu hrnout dovnitř)...
Všeobecné veselí při pohledu na Míšu Kř. v žůžovejch šatičkách (kdo si počkal, ten se dočkal).
Zaplacení vstupného “vstupné dobrovolné, nejméně však 2OKč”.
Usazení masterů do patřičné vzdálenosti od hlavní části učitelského sboru.
Příchod Martina, který má hlídat, aby masteři nedělali bordel (to nevyšlo, protože Martin asi po pěti minutách odkráčel předstíraje, že ani trochu nejsme jeho třída)
Zhasnutí.
Úvod v podání bubenického kvarteta (jako že hráli na bubny, ne že hráli kvarteto).
Kecy, příchod paní ředitelky, kecy, ...
Zjištění, že pětina naší třídy se umístila na dobrejch místech v různej ujetejch olympiádách a že Pavlovi vděčí naše škola za dataprojektor (jestli by vážně nebylo lepší naší třídu zrušit, jak nám pořád slibujou).
Vyhlašování vítězů v kategorii “věděc”, “sportovec”, “umělec” a “osobnost” (kde si jako jedinýho pamatuju vítěze, Rigiho,... u kterýho všichni měli dost z písničky k nominačnímu videu - “Panic” od Lucie) střídaný vystoupením aerobiček a školního sboru...
Vyhlášení nej učitele... Michal K. (že bysme změnili fyzikáře? k lepšímu?)
Závěrečný kecy a proslov ředitelky školy..
Nadšená reakce z míst, kde sme seděli, na “už se blížíme ke konci”
Závěrečný vystoupení bubeníků.
Rozsvícení a příchod Martina (včetně krátký debaty o tom, proč musíme na vysvědčení chodit do školy v osum).
Odchod všech včetně masterů před Kulturák.
Zjištění že přší (sem v pokušení napsat “chčije”, ale neudělám to).
Dva hlavní masteři razí cestu tupým davem tísnícím se pod střechou a vyjdou do deště, kam je následují ostatní masteři (stále ve svátečních šatech).
Zjištění, že v žabkách se v dešti chodí celkem blbě, takže jeden z největších masterů se po městě prochází bos (boss) za nevtipných a neduchaplných poznámek šokovaných studentů.
Dva největší masteři (jeden z nich boss) za zpěvu “Prší, prší, jen se leje, kam koníčky pojedeme...” kráčí vzhůru Pražskou následováni ostatními mastery a u Plazy slušně vychovaný bossý promočený master zdvořile pozdraví Marka (který je viditelně šokován).
Tím vlastně končí ta podstatná publikovatelná část o školní akademii a ten článek je dlouhej i bez popisu, jak dva největší masteři šli v půl devátý nakupovat do Fora (do My)...
Takže vlastně THE END.
